21 December, 2009

Veselé Vánoce!/ Merry Christmas!



Veselé a pokojné Vánoce přeji vám všem, kdo se náhodou ocitáte na těchto stránkách.

Merry and peaceful Christmas to you all, who accidentaly occur on these sites.

18 December, 2009

pokusy/tests







Jdině jelen, snad, vypadá k světu... / Maybe just the dear looks approximately good...

Znovu jsem otevřela svůj skycák ze začátku léta, který jsem si předsevzala do začátku září pokreslit. Ten sešit je jedním z důkazů, že nejsem schopná dokončit cokoli v jakémkoli termínu a v mnoha případech ani po něm. Stále ještě mi zbývá nějakých třicet stran a styl jakým jsem je začala vyplňovat mě dovedl k obvyklé přehnané sebekritice.

Účelem celého toho letního projektu bylo, vykreslit si ruku, donutit se každý den vzít do ruky tužku a kreslit, zapracovat se, dostat švih a eleganci. Těšila jsem se, jak budu s potěšením listovat kresbami, od těch nejhorších, po ty nejzdařilejší. Nic z toho se však nestalo. Úroveň kreseb je stále stejně nemotorná, pokrok je lehce vyditelný, ale minimální. Trápím se tím už třetí den, ale není mi pomoci, protože je to jen a jen moje nedůslednost a lenost, která zapříčinila tenhle kresebný úpadek. Doufejme, že se mi nadále bude vést lépe.

I took again my summer scatchbook witch I promissed to be ended by the beginning of September. This scatchbook is proof of my unability to end anything in any term and in many cases after the term either. There is still thirty pages left and the drawing style I started to use while finishing it lead me to usual overwhelmed self-critisism.

Purpouse of this whole summer project was to excersise my hand, make me took a pencil daily, work myself, get the glamour and elegance. I was looking forward to going through my scatches, from worse to the most succesful one. But nothing of that did happened. Level of my drawing skill is still heavy-handed, some progress is visible but minimal. I bother with it third day, but I am of no help, beacouse it's just my inconsequence and lazines that made that failure happened. I hope I'll be getting better.


09 December, 2009

stvoření/creation





Nevím, jak je tomu v jiných zemích, ale v Česku je zvykem dávat si před premiérou takzvané zlomvazky, drobné dárky spolu s nakopnutím do zadku a starým dobrým "Zlom vaz!" a "Čert tě vem!". Většinou se dávají drobné věci, připomínající zkoušení inscenace. Fotka, nebo lísteček s vtipným nápisem, prostě něco takového, co vám pak měsíce leží visí magnetem připevněné na ledničce a je vám hloupé to vyhodit. Já tenhle zvyk nemám ráda, ale když se mi poštěstí a mám trochu času na výrobu něčeho pořádného, ráda vyrobím něco, co má alespoň nějakou hodnotu.

A protože jsem měla skutečně mnoho času poslední dny, vyrobila jsem tahle stvoření, k dnešné premiéře inscenace "stvoření", kterou jsem před třemi týdny opustila rozeskoušenou. Doufám, že se budou hercům i režisérovi líbit.

I don't know how it goes in other countries, but in Czech Republic is this custom before opening night to give so called "brake-a-legs", small gifts connected to kick in the ass and good old "Brake a leg!" and "To hell with you!" (it's very week translation from czech, but i hope you have a picture). Mostly it's really tiny thing to be given that somehow resambles to the rehearsals. Photo or piece of paper with some funny note that you put on your fridge and you don't dare to throw it away for months. I don't like this custome, but when i am lucky to have enough time to do something proper, I craft something with at least some value.

And for I had really lot of time las days, i made these creatures for tonights opening night of performence "creation", whitch i left semi-rehearsed three weeks ago. I hope actors and director will like it.


- když je řeč ko kreatůrách/when talking about creatures - catrabbit


06 December, 2009

winter paradox/zimní paradox


1. Untitled, 2. winter trees, 120portra.., 3. Snow bliss, 4. pond of death, 5. living in a snowdrift, 6. sway, 7. subtle fence, 8. The Winter Realm, 9. deep

Přichází zima, je druhá neděle adventní, a ani blogeři nezahálí, aby se připravili na nadcházející tiché, zasněžené a ve své podstatě temné období roku. A tak ani já nemůžu zůstat pozadu. Tak přikládám, inspirována Summer, mozaiku flickrových fotek zimy... nalaďte se na sněžnou náladu.

Zima je zvláštní věc. Patří k ní nejnádhernější svátky z roku, kterým se přezdívá "svátky světel". Ale tyto svátky můžeme slavit jen proto, že v zimě je většinu dne tma. Vánoce, svátky radosti a naděje, zahalené do tmy sněhem umlčeného světa. Ten paradox je podivuhodný.

Winter's comming, it's second advent Sunday and even bloggers dont hang about to get ready for upcomming silent snow-covered and in fact realy dark period of the year. And so even I don't have to stay behind. And so I enclose, inspired by Summer, this Flickr mosaic of winter... get yourself into winter mood.

Winter is particular thing. It contains the most beautiful fests of the year that are called "feast of light". But the reason why we can celebrate this fest is just for the fact, that in winter is night for most part of the day. Christmas - feast of joy and hope, covered in darkness of snow muted world. The paradox is marvellous.


04 December, 2009

i feel good





Vzhledem k povaze své nemoci, ležím už třetím týdnem doma v postely a téměř jediným společníkem je mi můj laptop. Když už nic jiného, hrát si člověk může vždycky. A tak jsem překvapená, že mé první experimenty s Photoshopem dopadly kupodivu více než uspokojivě. Andělskou ruku jsem věnovala své mamince, která se o mě stará s obdivuhodnou mateřskou pečlivostí a jelena jsem poslala přítely.

Díky izolaci, ve ketré jsem se nedobrovolně ocitla, se začínám pomalu propadat do podivného světa uzavřeného v sobě samém. Je to zjevně nevyhnutelné. Hudbu jsem omezila na kýčovitě mystické sklatby Loreeny McKennitt. Se světem komunikuji pomocí emailů a i s vlastním otcem si raději skypuju, přestože sedí v pracovně přes chodbu. Začínám přemýšlet, jak těžký a pomalý bude návrat do skutečného života. Protože, přestože se mi občas stýská po lidech, je mi tady v mé postely. Neskutečně dobře.

Due the condition of my illness i lie in bed third week now and almost the only one companion in here is my laptop. When there's nothing to do one can always play. And so I am suprprised my first experiments with Photoshop end up unexpectedly satisfactorily. Angel hand is dadicated to my mum. She's taking care of me with admiring mother-carefulness. And the deer I've sended to my deerest boyfriend.

Thanks to my enforced izolation I start to fall into the strange self-made world. It's oviously unvoidable. I limited music I listen just to kitchy mystic like songs of Loreena McKennitt. I comunicate with outside world just through e-mail and i rether skype even with my own father, although he's sitting in his workplace in room across the hallway. I start to think how hard and slow is going to be my return to real life. Beacause, although I miss people, time to time, I am feeling so good in my bed. Unbelieveably good.


01 December, 2009

chronicles



http://www.filmcommission.cz/imgusr/The%20Chronicles%20of%20Narnia.jpg
ten film propláču vždycky od začátku až do konce/i cry out that film from beggining till the end

jsem nemocná a už třetím týdnem ležím v postely. takové chvíle nezabrání člověku v bezcílném bloudění myšlenkami. a tak mě napadlo: proč se nepustit do některých úvah i tady... tento příspěvek je spojený především s úvahami, které mi létaly hlavou nad letopisy narnie a novou deskou stinga - if on a winter's night.

i am ill. for almost three weeks now i lay in the bad. those moments can't stop your thoughts in endless wandering. and so i was thinking: why not let some of them wonder here also... this note is conected to thoughts that flew through my mind when watching my favorite chronicles of narnia and listening to sting's new album - if on a winter's night.

nějakou dobu už. několik let. přemýšlím nad tím, kam se poděla přdstavivost, která byla celé dětství hnacím motorem mé samotné existence. pamatuji si všechny světy, všechny vesmíry a všechny přátele, které jsem poznala na svých cestách před usnutím i za bílého dne. v lehkých ozvěnách se mi vrací pocity štěstí, vzrušení z nečekaných dobrodružství...

pamatuji si tu chvíli, kdy jsem si zakázala snít s otevřenýma očima: "chci poznat skutečnost. musí být stejně barevná a stejně vzrušující, jako mé sny. přece jenom je to skutečnost." našla jsem od té doby to, v co jsem doufala, když jsem opouštěla poslední ze svých královtsví?

od svých osmnácti let jsem vyhnancem skutečnosti. pravdivé reality. nenašla jsem cestu k zázračnému prameni poznání. nedotkla jsem se kouzelné reality, přestože stále věřím, že tu někde musí být. ale neznám už ani cestu zpět.

poslední krajinu, kterou jsem procházela jako dítě, mám vrytou do paměti. les pokrytý prvním sněhem, oheň v dolině, cesta k horám vedoucí úzkými průsmyky, vichřice a lezavý mráz, teplé vlněné ponožky a hřejivý plášť. hostinec "v půli cesty" stojící nad strží, plný podivuhodných stvoření a tajemných poutníků. cesta tunely skrz horu a obraz zeleného údolí, ke kterému jsem už nikdy nedorazila.

doufám, že se jednoho dne do zeleného údolí podívám. jednoho dne si najdu cestu skrz vánici a mráz a temné tunely hory.

for some time now. several years. i wonder where my imagination went, the only one that was the fire engine of my whole existence through my childhood. i recall all worlds, all universes and every friend i found on my journies before sleep and even during the day. feelings of happines, excitement of unexpected adventures comes to me in weak echoes now and then...

i vividly recall the moment i forbid myself to dream with eyes open: "i want to know reality. it has to be of the same colors and excitement as my dreams are. it's reality, at least." did i find what i hoped to find when i left the very last one of my kingdoms?

i am fugetive of rality since i was eighteen. the ture of reality. i didn't find way to the source of understanding. i didn't touch the magical reality. although i still believe it must be somewhere out there. but i don't know the way back either.

last landskape i wandered upon is still in my mind. forest covered with fresh snow, camp-fire in valley, road to mountains hanging upon mountain pass, freeze and wind, warm socks and cossy cotton cloak. tavern "on the half way" right upon gill, full of strange creatures and dark pilgrims. way in tunels through the mountain and image of green valley i never reached.

i hope one day i'll visit that valley. i'll find my way through wind and freeze, through tunels of the mountain...


19 July, 2009

floods and rainstorms?

i had to cross this wildwater yesterday.
and month ago i've crossed it dryshod.

monzoons comming into our little calm cosy republic.

wouldn't it be better to put all my blogs into the only one?

and what is this blog for anyway...
does it makes me happy?
does it brings me something?

what's purpose of all of this...

this
and
this