i feel good

Vzhledem k povaze své nemoci, ležím už třetím týdnem doma v postely a téměř jediným společníkem je mi můj laptop. Když už nic jiného, hrát si člověk může vždycky. A tak jsem překvapená, že mé první experimenty s Photoshopem dopadly kupodivu více než uspokojivě. Andělskou ruku jsem věnovala své mamince, která se o mě stará s obdivuhodnou mateřskou pečlivostí a jelena jsem poslala přítely.

Díky izolaci, ve ketré jsem se nedobrovolně ocitla, se začínám pomalu propadat do podivného světa uzavřeného v sobě samém. Je to zjevně nevyhnutelné. Hudbu jsem omezila na kýčovitě mystické sklatby Loreeny McKennitt. Se světem komunikuji pomocí emailů a i s vlastním otcem si raději skypuju, přestože sedí v pracovně přes chodbu. Začínám přemýšlet, jak těžký a pomalý bude návrat do skutečného života. Protože, přestože se mi občas stýská po lidech, je mi tady v mé postely. Neskutečně dobře.

Due the condition of my illness i lie in bed third week now and almost the only one companion in here is my laptop. When there's nothing to do one can always play. And so I am suprprised my first experiments with Photoshop end up unexpectedly satisfactorily. Angel hand is dadicated to my mum. She's taking care of me with admiring mother-carefulness. And the deer I've sended to my deerest boyfriend.

Thanks to my enforced izolation I start to fall into the strange self-made world. It's oviously unvoidable. I limited music I listen just to kitchy mystic like songs of Loreena McKennitt. I comunicate with outside world just through e-mail and i rether skype even with my own father, although he's sitting in his workplace in room across the hallway. I start to think how hard and slow is going to be my return to real life. Beacause, although I miss people, time to time, I am feeling so good in my bed. Unbelieveably good.