pokusy/tests

Jdině jelen, snad, vypadá k světu... / Maybe just the dear looks approximately good...

Znovu jsem otevřela svůj skycák ze začátku léta, který jsem si předsevzala do začátku září pokreslit. Ten sešit je jedním z důkazů, že nejsem schopná dokončit cokoli v jakémkoli termínu a v mnoha případech ani po něm. Stále ještě mi zbývá nějakých třicet stran a styl jakým jsem je začala vyplňovat mě dovedl k obvyklé přehnané sebekritice.

Účelem celého toho letního projektu bylo, vykreslit si ruku, donutit se každý den vzít do ruky tužku a kreslit, zapracovat se, dostat švih a eleganci. Těšila jsem se, jak budu s potěšením listovat kresbami, od těch nejhorších, po ty nejzdařilejší. Nic z toho se však nestalo. Úroveň kreseb je stále stejně nemotorná, pokrok je lehce vyditelný, ale minimální. Trápím se tím už třetí den, ale není mi pomoci, protože je to jen a jen moje nedůslednost a lenost, která zapříčinila tenhle kresebný úpadek. Doufejme, že se mi nadále bude vést lépe.

I took again my summer scatchbook witch I promissed to be ended by the beginning of September. This scatchbook is proof of my unability to end anything in any term and in many cases after the term either. There is still thirty pages left and the drawing style I started to use while finishing it lead me to usual overwhelmed self-critisism.

Purpouse of this whole summer project was to excersise my hand, make me took a pencil daily, work myself, get the glamour and elegance. I was looking forward to going through my scatches, from worse to the most succesful one. But nothing of that did happened. Level of my drawing skill is still heavy-handed, some progress is visible but minimal. I bother with it third day, but I am of no help, beacouse it's just my inconsequence and lazines that made that failure happened. I hope I'll be getting better.